Nová pravidla oddlužení? Změny budou hlavně na konci procesu
Ve druhém čtvrtletí tohoto roku by měla začít platit nová pravidla pro osobní bankroty. Změny byly nastoleny tak, aby se k institutu osobního bankrotu mohlo dostat více dlužníků, než je tomu dnes. A aby byli během trvání osobního bankrotu více motivováni k práci a profesnímu růstu. Jestli se záměr vydařil, to ukáže až čas. My se pojďme podívat na ty nejdůležitější prvky nového systému oddlužení a také na důvody, které k nim vládu i parlament vedly. Jen dodejme, že již běžící oddlužení budou i nadále pokračovat podle současných pravidel, změny se týkají jen bankrotů budoucích.
Na třiceti procentech zůstává i nový systém
Nové stanovení osobních bankrotů je také založeno na třicetiprocentní hranici splacení dluhů. Změna je však v tom, že se oněch třicet procent bude zkoumat až na konci, nikoliv na začátku insolvence. Zní to podivně, ale navrhovatelé k tomu mají své důvody. Jaké?
Dnes soudy musejí zkoumat, zda žadatel o osobní bankrot má vůbec šanci splatit třicet procent ze svých aktuálních dluhů. Proto se do insolvence dostane mnohem méně lidí, než kolik o ni žádalo. Navíc je agenda zdlouhavá a často stěží prokazatelná. Nový systém otevírá dveře všem dlužníkům, kteří zažádají o osobní bankrot. Třicet procent splacených dluhů se pak bude zjišťovat až na konci, navíc s možností soudně stanovit výjimky.
Na konci procesu se soudci budou ptát, zda dlužník udělal všechno pro to, aby splatil alespoň oněch třicet procent dluhů. Co znamená „udělal všechno pro to“? Insolvenční správce Oldřich Řeháček to vysvětlil následovně: „To znamená, zda si v průběhu oddlužení například hledal práci odpovídající jeho schopnostem a poctivě přiznával veškeré své příjmy.“
Co když se těch třicet procent nakonec nepodaří?
Pokud bude dlužník v osobním bankrotu, ale za pět let trvání insolvence nesplatí třicet procent svých dluhů, se kterými do osobního bankrotu šel, nakonec „zaplatí o 65 tisíc více insolvenčnímu správci, které by nezaplatil v exekučním řízení, a zpětně se mu dopočítá všechno příslušenství, tedy například sankce a úroky z prodlení. A hlavně bude velmi frustrovaný ze zklamání“. Takový je názor odpůrce nových pravidel insolvence Daniela Hůle, analytika společnosti Člověk v tísni.
Navrhovatelé nového systému však zavedli povinnost insolvenčním správcům, aby na dlužníka celou dobu trvání insolvence dohlíželi. Měli by zajistit, aby lidé udělali vše pro to, aby svůj dluh alespoň ze třiceti procent splatili. Na konci tedy budou, podle navrhovatelů systému, soudy rozhodovat už jen formálně.
Soudci ale budou moci dělat i výjimky. Daniel Hůle je spolu s novými pravidly popisuje takto: „Na začátku procesu tedy dojde k jednoduššímu vstupu, ale na konci pěti let splácení najednou budou muset soudy většinu případů individuálně posuzovat. Je otázka, jak se k tomu postaví. Už dnes to nevykládají jednotně. Prezidentka soudcovské unie, která věc konzultovala s několika soudci, se domnívá, že soudy se budou držet hranice 30 procent a jen výjimečně schválí oddlužení, při kterém bude zaplacena nižší část dluhů.“
Proč není v novém systému zrušena hranice třiceti procent?
V podstatě jde o psychologický prvek systému oddlužení. Kdyby se totiž třicetiprocentní hranice splacení dluhu zrušila, mohli by si lidé myslet, že dluhy není potřeba platit vůbec. Zrušení původně navrhovala senátní verze změn v insolvenčním zákonu.
Pětileté a tříleté oddlužení
V nových pravidlech budou dvě varianty oddlužení pro běžné dlužníky (vyjma důchodců), a to bude oddlužení pětileté a tříleté. U pětiletého platí třicetiprocentní hranice splacení dluhu (až na výjimky schválené soudem) a u tříletého pak je nastavena hranice šedesáti procent.
Věřitelé proti tříleté lhůtě ovšem protestovali prostřednictvím České asociace věřitelů. Domnívají se totiž, že kdo zvládne během tří let splatit šedesát procent ze svých nahromaděných dluhů, zvládl by i klasické splácení bez insolvenčního řízení, které samozřejmě poškozuje věřitele. Odpuštění 40 procent dluhu po tříletém splácení „je tak zcela zbytečným krácením práv věřitelů“, jak se vyjádřil Pavel Staněk, prezident České asociace věřitelů.
Původní návrh senátu dokonce přinesl pětileté oddlužení pouze s odměnou insolvenčnímu správci. To je však systém, který by věřitele poškozoval absolutně. Ministr spravedlnosti Jan Kněžínek to vysvětlil takto: „Pokud by byla schválena senátní verze, mohla by nastat situace, že přes pětileté oddlužení by věřitelé nemuseli dostat ani korunu. To není dostatečně motivující a výhodné.“
Tip pro vás: Jakmile oddlužení skončí, záznam o něm setrvá v Insolvenčním rejstříku ještě dalších 5 let. Ale už během těchto 5 let bude možné získat spotřebitelský úvěr, dokonce i od banky. Podrobnosti se dozvíte v článku o půjčce po insolvenci.
Speciální oddlužení pro důchodce
Důchodci starobní a invalidní (ve druhém a třetím stupni invalidity) budou jednou za život mít možnost využít speciálního způsobu osobního bankrotu. Ten bude trvat tři roky a nebude se lpět na dodržení třicetiprocentní hranice splacených dluhů.
V osobním bankrotu se vždycky bude muset platit
Oddlužit se a nesplatit nic, takovou možnost nový systém insolvencí nedává. Vždycky bude nutné splatit alespoň odměnu insolvenčnímu správci, která nyní dělá cirka 1 100 Kč měsíčně. K tomu bude nutné splácet ještě minimálně jednou tolik na uhrazení dluhu.
Takže alespoň 2 200 Kč měsíčně bude muset zasílat dlužník v insolvenci. K tomu bude ještě potřeba vyvinout maximální možnou snahu o zaplacení alespoň třiceti procent z celkových dluhů. Zda je snaha vyvíjena, to bude zjišťovat insolvenční správce. Ten však bude mít povinnost psát monitorovací zprávu jen v době, kdy budou problémy na straně dlužníka.
Maximální dluh pro oddlužení stanoven nebude
Původně byl v návrhu tisícinásobek životního minima jako maximální hranice pro povolení oddlužení. To jsou 2 miliony a 200 tisíc korun. Ovšem vzhledem k tomu, že většinou se oddlužují lidé se 600 000 – 800 000 korun dluhu, byla by hranice jen zbytečnou administrativní zátěží.
Sankce a úroky se posouvají za hlavní dluh
V nových pravidlech oddlužení se bude přednostně splácet jistina. A to v případech, kdy takzvané příslušenství, jinými slovy úroky, pokuty nebo jiné penále, převyšují jistinu. Tehdy se příslušenství bude splácet jako poslední, takže věřitelé se na ně v podstatě ani nemusejí dostat.
Autor článku:
