Insolvence – jak dlouho trvá insolvence a jak vůbec probíhá?

Insolvenční řízení může trvat různě dlouho, ale obvykle soud vydá rozhodnutí o úpadku a oddlužení do 4 týdnů od podání insolvenčního návrhu. Následuje přezkum pohledávek a zpracování zprávy, což může trvat několik měsíců. Celková délka řízení závisí na situaci a podmínkách a je individuální.

Právo navrhnout insolvenčnímu soudu, aby úpadek řešil oddlužením, mají dvě skupiny dlužníků:

• právnická osoba, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání (například nezisková organizace)
• fyzická osoba (běžný občan).
• oddlužení smí být provedeno i u dluhů z podnikání, ale s oddlužením musí v tomto případě souhlasit věřitel nebo musí jít o pohledávku zajištěného věřitele (zástavou), případně jde o pohledávku, která zůstala neuspokojena po skončení dřívějšího insolvenčního řízení.

Tady musíme napsat velké pozor: Podat návrh na povolení oddlužení nesmí nikdo jiný než dlužník! Proto dokud se zadlužený člověk sám nerozhodne řešit svou situaci vstupem do insolvence, nikdo jiný to za něj udělat nesmí. Dokonce ani ten, komu daný člověk dluží a komu se dluhy příliš nedaří vymoci. 

Bezplatné poradny při finanční tísni samozřejmě mohou při vyplňování návrh na povolení oddlužení asistovat. Ale všechny dokumenty musejí být podány jménem dlužníka, s jeho osobními doklady, plus samozřejmě opatřeny jeho podpisem – a ten je ještě nutno úředně ověřit. 

S vyplněním žádost pomůže i advokát, notář, soudní exekutor či jiná akreditovaná osoba, ale tato služba bude vždy zpoplatněna. Osoby, které s návrhem na povolení oddlužení pomáhají (zdarma nebo za úplatu), se tady nazývají zprostředkovatelé.

Aby se insolvence opravdu mohla zahájit a aby člověk začal být chráněn před svými věřiteli, je nutné doručit správně vyplněný návrh na povolení oddlužení ke správnému soudu. Který to je? Krajský soud v místě trvalého bydliště dlužníka (ano, na rozdíl od exekucí, jsou insolvence řešeny teritoriálně). 

Povolení oddlužení je totiž rozsudkem soudu. Podaný návrh iniciuje soudní řízení, v němž soud rozhoduje, zda dlužníkovi oddlužení umožní, či nikoliv. Rozhodnutí se provádí na základě hodnotící zprávy od soudem určeného insolvenčního správce.

Návrh na povolení oddlužení musí mít přesně definované náležitosti, být správně sepsán, správně podepsán a správně podán. Podrobně jsme se postupem při žádosti o insolvenci zabývali na článku: Jak na vyhlášení insolvence. Najdete v něm samozřejmě povinnou skladbu návrhu, povinně přikládané dokumenty, kam návrh podat a jakým způsobem.

Jednou z příjemných stránek oddlužení je okamžité zastavení exekucí všeho druhu vedených proti dlužníkovi. Zastavuje se také úročení dluhu. A kdy vlastně? Nejpozději tři pracovní dny od doručení návrhu na povolení oddlužení ke správnému soudu – viz dále.

Soudní insolvenční řízení je odstartováno vydáním vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení. Dnem vydáním této vyhlášky dojde k již uvedenému zastavení exekucí a úročení, ale též se jedná o den, od nějž smějí věřitelé začít vůči dlužníkovi uplatňovat své pohledávky formou přihlášky do insolvenčního řízení. V tomto období má dlužník přísně zakázáno zmenšovat svůj majetek. 

Na procesu insolvenčního řízení je velmi přínosný fakt, že nejpozději tři pracovní dny od podání návrhu k soudu se dlužník dostane do režimu ochrany před věřiteli, který je podobný ochraně během probíhajícího schváleného oddlužení. Zahájením řízení však ještě samotná insolvence „odklepnutá“ není. Soud rozhoduje o povolení oddlužení (většinou na základě vyjádření věřitelů), dlužníci nemají automatický nárok na osobní bankrot.

Co se týká insolvence osobní, vstupují do procesu oddlužení jak samotný dlužník a jeho věřitelé, tak také insolvenční soud a k insolvenci přidělený insolvenční správce. S jinými účastníky se u oddlužení setkáme jen velmi výjimečně. Na návrhu na povolení oddlužení však mohou figurovat ještě i dlužníkův manžel/manželka (pokud existují), dále osoby, které zaváží, že při povolení oddlužení budou spoludlužníky či ručiteli dlužníka.

Už jsme uvedli, že možnost dostat se do režimu oddlužení není v České republice automatická, že o ní vždycky rozhoduje soud. Podívejme se, na základě jakých parametrů. Podklady dodává soudu jak samotný dlužník (někdy skrze svého zprostředkovatele), tak zejména insolvenční správce, který sepisuje hodnoticí zprávu. Věřitelé přihlašují své pohledávky.

Ve zprávě pak soud zkoumá, zda je dlužník schopen splácet minimální požadovanou splátku, tedy alespoň 2 178 Kč měsíčně. Z toho je odměna insolvenčnímu správci 1 089 Kč a ta stejná částka pak ještě na umoření dluhů. 

V případě osobního bankrotu obou manželů se částka navyšuje 3 268 Kč. Jestliže dlužník žádající o oddlužení musí splácet i výživné, je minimální měsíční částka nutná k povolení oddlužení navýšena ještě i o soudem určenou dávku výživného.

K zaznamenávání všeho, co se týká insolvencí, je v České republice vyhrazen Insolvenční rejstřík. Jedná se o online a hlavně veřejně a zdarma přístupný registr všech insolvenčních řízení - tedy nejen osobních bankrotů z nezvládnutých půjček, ale i úpadků podnikatelů, firem a neziskových subjektů. Záznamy v Insolvenčním rejstříku si můžete kdykoliv sami vyhledat – zde je fotonávod jak na online výpis z Insolvenčního rejstříku. Podrobnosti o Insolvenčním rejstříku najdete v našem článku věnovaném dluhovým registrům v ČR.

Pokud soudce shledá, že žadatel o oddlužení splňuje podmínky pro toto řešení úpadku, vydá povolení k oddlužení. V rámci tohoto povolení vydá ještě speciální dokument s názvem Rozhodnutí o schválení oddlužení. V něm určí přesný způsob, kterým bude oddlužení probíhat. Rozhodnout může o dvou zákonem povolených podobách oddlužení, a to je:

• zpeněžení majetkové podstaty,
• plnění splátkového kalendáře, se zpeněžením majetkové podstaty.
• do konce května 2019 bylo možné řešit oddlužení i jen plněním splátkového kalendáře. Nová rozhodnutí o insolvenci to již neumožňují (ale v běhu jsou ještě i insolvence podle pravidel z období před červnem 2019).

Co tyto dvě formy oddlužení znamenají? Insolvence proběhne buď jen prodejem dlužníkova majetku, nebo prodejem majetku a ještě splátkami dle nastaveného splátkového kalendáře. Ale narozdíl od exekuce nepadne na oddlužení tak vysoká částka. I když prodej majetku nepokryje 100 % dluhu, může soud zbylé závazky dlužníkovi odpustit v plné míře. 

Ale pozor – o formě oddlužení rozhodují nezajištění věřitelé. Soud jen formálně potvrzuje jejich rozhodnutí. Soud rozhoduje sám pouze tehdy, pokud nerozhodnou nezajištění věřitelé. Věřitelé přitom nejsou nijak vázáni návrhem dlužníka či insolvenčního správce.

Ano, může tomu tak být. Aktuální právní úprava totiž chrání obydlí dlužníka jen v jediném případě – a to tehdy, když bylo rozhodnuto o oddlužení formou splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Tady se uplatní ochrana přiměřeného obydlí dlužníka.

Co to je? Pokud reálná hodnota obydlí dlužníka nepřesáhne srovnávací hodnotu stanovenou v nařízení vlády o chráněném obydlí, není dlužník povinen vydat obydlí insolvenčnímu správci k prodeji. 

Ale pozor, v případě samotného zpeněžení majetkové podstaty (bez dodatku o splátkovém kalendáři) se obydlí dlužníka nijak nechrání. O prodeji bydlení v takovém případě rozhoduje věřitel.

Do role tu vstupuje i právní úprava prodeje vybavení domácnosti. Na svých stránkách ji Ministerstvo spravedlnosti vysvětluje na tomto příkladu: „Zákon zásadně zakazuje prodej tzv. obvyklého vybavení domácnosti, mezi které patří právě i lednička nebo pračka. Takové předměty je možné prodat pouze tehdy, pokud jejich cena zjevně přesahuje cenu obvyklého vybavení domácnosti. Znamená to tedy, že běžnou ledničku insolvenční správce prodávat nebude, ale luxusní drahou ledničku může. Televize nebo auto ale k obvyklému vybavení domácnosti nepatří, pro jejich prodej musí být tedy splněna pouze podmínka dostatečné ceny.“

Osobní bankrot bude ukončen, pokud nastane některý z níže popsaných scénářů. Většinou jde o splacení stanoveného procenta dluhů pomocí předem nastaveného splátkového kalendáře. Oddlužení formou splátkového kalendáře se považuje za splněné, pakliže dlužník splní některou z podmínek:

• zaplatí 100 %pohledávek nezajištěných věřitelů,
• během 3 let zaplatí nejméně 60 % pohledávek nezajištěných věřitelů,
• během 5 let vynaloží veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, aby zaplatil pohledávky věřitelů. Za vynaložení veškerého úsilí se považuje splacení 30 % pohledávek bez příslušenství.
• v případě důchodců (starobní a invalidní ve druhém nebo třetím stupni) se oddlužení považuje za splněné, pokud nebylo zrušeno po dobu 3 let od schválení oddlužení – procento splacené částky tu zákon nediktuje

Je důležité vědět, že procentuální míra splacení pohledávek se počítá bez zohlednění podřízených pohledávek – tedy bez příslušenství dluhu. Jinými slovy se procenta počítají jen z jistiny, resp. z výše dluhu bez zřetele k nadměrnému úroku.

Někteří lidé si mylně vykládají podmínku minimálního procenta splacení dluhů. Proto se diví, že i když překročili hranici 30 % (případně 60 %) splacených pohledávek, nebylo jim oddlužení ihned ukončeno. Insolvence totiž požaduje minimální hranici splacených dluhů, ale nestanovuje žádné maximum, nad které by se nedalo jít (do hodnoty 100 %). 

Proto nelze čekat, že když dlužník za 2,5 roku splatí 60 % dluhu, že se mu oddlužení automaticky ukončí. Nikoliv, bude trvat celé tři roky při zachování alespoň toho tempa splácení, které bylo nastaveno v rozhodnutí soudu.

Všechny příjmy, které dlužník bude mít po vydání rozhodnutí o insolvenci, se rozdělí na část nezabavitelnou a část zabavitelnou. Ta nezabavitelná samozřejmě zůstává dlužníkovi na jeho osobní a rodinné potřeby. Výše nezabavitelné částky závisí na počtu osob žijících s dlužníkem ve společné domácnosti, počtu vyživovaných dětí (pokud by žily jinde). 

Pokud jsou předmětem insolvence právě neplacené alimenty, do nezabavitelné částky se samozřejmě nezapočítají. Pro zjištění orientační výše nezabavitelného příjmu slouží kalkulačka insolvence.  

Druhá část příjmu, ta zabavitelná, bude zaměstnavatelem přímo odvedena na stanovený účet insolvenčního správce. To znamená, že na účet dlužníka (zaměstnance) se ani nedostane. Pokud je dlužníkem důchodce nebo OSVČ, musí soudně stanovenou zabavitelnou část příjmů pravidelně zasílat insolvenčnímu správci. Ten provádí rozdělení mezi věřitele.

Navíc musí dlužník odevzdávat insolvenčnímu správci všechny ostatní příjmy z ostatních zdrojů (i ty mimořádné), jakmile jdou nad hranicí nezabavitelné částky. Jedná se zejména o výhry z loterie, dědictví, dary apod.

Dlužník musí v oddlužení odevzdat velkou část svých příjmů. Výjimkou je ovšem například daňový bonus. Jestliže dlužníkovi vznikne nárok na daňový bonus, neodevzdává se insolvenčnímu správci (od 24. 4. 2020). Od tohoto data byl zařazen pohledávky, které nepodléhají výkonu rozhodnutí.

Dalšími pohledávkami, které výkonu rozhodnutí nepodléhají, pak jsou peněžité dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi, příspěvek na bydlení a jednorázově vyplácené dávky státní sociální podpory a pěstounské péče. Tyto částky totiž podle § 207 odst. 1 insolvenčního zákona nepatří do majetkové podstaty.

Pro řízení, ve kterých bylo o oddlužení rozhodnuto po 1. 6. 2019, zavedl zákon novou možnost přerušení nebo prodloužení insolvence. Jak informuje ministerstvo spravedlnosti: 

• „přerušení oddlužení znamená, že dlužník až 1 rok nemusí splácet. Přerušení může povolit pouze insolvenční soud, kterému to musí navrhnout dlužník nebo insolvenční správce. Pro přerušení musí existovat důležité důvody, soud jej nepovolí automaticky komukoliv
• prodloužení oddlužení znamená, že dlužník může splácet až o 6 měsíců déle, aby splnil oddlužení. Také prodloužení může povolit pouze insolvenční soud, a to pouze na návrh dlužníka. Také pro prodloužení musí existovat důležité důvody“.

Jakékoliv další zadlužování je během trvání insolvence přísně zakázáno. Licencovaní poskytovatelé půjček takovému žadateli nikdy peníze neposkytnou (pod hrozbou přísných trestů). Ti ostatní se s pravidly zahazovat nebudou – a najdete na internetu proto i nabídky na půjčku v insolvenci. 

Jenže pokud byste si půjčku v insolvenci opravdu vzali (insolvenční správce by se o ní dozvěděl), oddlužení vám okamžitě končí – a vše se vrací na úroveň stavu, který byl před podáním návrhu na povolení oddlužení. Dokonce se mohou počítat i dlužné úroky, které byly pozastaveny zahájením insolvenčního řízení u soudu. 

A jak je to s půjčkami po insolvenci? Záznam o oddlužení zůstává v Insolvenčním rejstříku ještě pět let viditelným pro veřejnost. Proto počítejte s tím, že cirka dva až čtyři roky po skončení osobního bankrotu bude těžké získat úvěr, zejména ten bankovní. Ale i banky se umějí přizpůsobit – a pokud žadatel prokáže, že svou finanční situaci zvládá dobře, může mít úspěch třeba i tři roky po ukončení insolvence.

Zákon o insolvenci definuje celkově pět situací, kdy dojde ke zrušení oddlužení ještě v době, kdy probíhá. Jednou z nich je žádost samotného dlužníka o zrušení insolvence, druhou výše zmíněné vzetí další půjčky během trvání insolvence. A zde jsou další tři situace tak, jak jsou nastaveny legislativou:

• dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení – viz níže
• dlužník není schopen (vlastní vinou) po dobu delší jak 3 měsíce splácet v plné výši ani odměnu insolvenčního správce, jeho hotové výdaje a pohledávky na běžném výživném
• dlužník sleduje nepoctivý záměr, a byl mu prokázán.

Každý, kdo je v procesu oddlužení, musí plnit zákonem stanovené povinnosti. Jakmile je dlužník ignoruje, může soud přistoupit ke zrušení osobního bankrotu. Jedná se o následující výčet povinností, který najdete nejen v zákoně o insolvenci, ale též na stránkách ministerstva spravedlnosti:

• „vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost – tedy pokud máte práci a dostanete lepší nabídku, měl byste vážně uvažovat o jejím přijetí; pokud jste nezaměstnaný, musíte se snažit najít si práci
• vydat hodnoty získané dědictvím či darem insolvenčnímu správci a výtěžek jejich zpeněžení použít ke splátkám nad rámec splátkového kalendáře – mezi takové hodnoty patří i výhry ze soutěží, příjmy z krátkodobého pronájmu, příjmy z autorských práv apod.
• mimořádné příjmy použít ke splátkám nad rámec splátkového kalendáře – tedy jakékoliv příležitostné přivýdělky
• informovat (insolvenčního správce, soud a věřitelský výbor) o každé změně svého bydliště/sídla a zaměstnání
• předložit (insolvenčnímu správci, soudu a věřitelskému výboru) 2x ročně (k 15. 3. a 15. 9.) přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců – musíte tedy zaslat své výplatní pásky a podobné dokumenty
• nezatajovat žádný ze svých příjmů
• nezvýhodňovat některého z věřitelů
• nevytvářet jakékoliv nové dluhy – musíte tedy pečlivě platit veškeré daně, poplatky, služby, výživné apod.
• vynaložit veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení svých věřitelů – tahle poslední povinnost se však týká jen těch dlužníků, jejich insolvence byla zahájena po 31. 5. 2019“.

Oddlužení končí rozhodnutím soudu nazvaném „Rozhodnutí o splnění oddlužení“. Insolvenční řízení končí ale až nabytím právní moci tohoto rozhodnutí, protože věřitelé i další účastníci se proti němu mohou odvolat. Soud vydává rozhodnutí o splnění oddlužení na základě zprávy předložené insolvenčním správcem – ale není jím vázán, rozhodnout může i jinak.  

Součástí rozhodnutí může být i tzv. „Osvobození dlužníka od placení pohledávek“. Dlužník se tímto osvobozuje od povinnosti platit zbývající nesplacené dluhy nebo ty dluhy, které do insolvence nebyly v době jejího schválení přihlášeny - a přitom měly být, případně se k nim nepřihlíželo. Osvobození se nikdy nevztahuje na pohledávky vzniklé až po rozhodnutí o úpadku.

Toto osvobození se samozřejmě vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které se za dlužníka v návrhu na oddlužení zaručily. Pokud ale dlužník během oddlužení nespolupracoval, jak měl, nesplatil, co bylo ve splátkovém kalendáři dohodnuto, rozhodne soud o nesplnění oddlužení. 

Změnit původní rozhodnutí a nově rozhodnout o nesplnění oddlužení smí soud i tři roky zpětně – a to v případě, kdy se ukáže, že „ke schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka, anebo že dlužník poskytl zvláštní výhody některým věřitelům“.

Někdy se stane, že se insolvenční správce se zprávou o splnění oddlužení opozdí. V takovém případě může dlužník požadovat po soudu, aby činnost insolvenčního správce přezkoumal. Soud správce vyzve k podání vysvětlení. 

Zákon tu nestanovuje žádné konkrétní lhůty, jen konstatuje, že insolvenční správce musí po skončení oddlužení vypracovat zprávu o splnění oddlužení a zaslat ji soudu bez zbytečného odkladu. Co je zbytečným odkladem a co ne, to si spolu musejí „vyříkat“ jedině soud a insolvenční správce.

I na tuto situaci zákon samozřejmě myslí. Jakmile insolvenční soud na konci trvání osobního bankrotu rozhodne, že oddlužení splněno nebylo, vydá rozhodnutí, ve kterém uloží dlužníku povinnost splácet podobnou částku, kterou měl splácet po celou dobu trvání insolvence. Situace trvá do dalšího jednání o tomto oddlužení.