Co je to dluhopis? Půjčka firmě či státu, za kterou můžete inkasovat úrok

Lenka Rutteová     Publikováno 21.02.2022  Rada | Spoření

Co je to dluhopis? Půjčka firmě či státu, za kterou můžete inkasovat úrok

Vítejte u prvního dílu naší minisérie, která vám chce přiblížit svět dluhopisů a umožnit vám uvidět, že dluhopisy nejsou nic jiného než forma půjčení peněz. Půjčuje se firmě, obci, bance nebo třeba státu. A stejně jako u půjčky, i tady se mohou domluvit úroky, které věřitel (zde investor) dostane. Jaké dluhopisy na trhu potkáte a do kterých se dá investovat s minimálním rizikem? Je lepší půjčit peníze lidem formou P2P půjčky, nebo spíš firmě a státu formou dluhopisu?

 

Na co si dávat pozor, než si nějaký dluhopis pořídíte? Jak fungují dluhopisové fondy? A proč se někdy potkáte s termínem „obligace“ nebo „bond“? Je to spousta otázek, na které vám odpovíme v našem třídílném seriálu o dluhopisech. Jeho cílem je přinést o dluhopisech a investicích do dluhopisů všechny potřebné informace – i když jen ty prvotní. Od nich se však už snadno odrazíte ke zkoumání podrobnějších podmínek, bez jejichž znalostí se racionální investice dělat nedají.

První díl věnujeme pojmu „dluhopis“ a dalším termínům s dluhopisy spojeným, přiblížíme základní pravidla, v jejichž mezích dluhopisy fungují.

 

Dluhopis vznikl ze slov „dluh“ a „úpis“. Zadlužuje se jím typicky firma nebo stát

Někdy potřebuje půjčit jednotlivec či domácnost (spotřebitelská půjčka), a někdy by se peníze navíc hodily firmě. Nebo státu. Anebo třeba obci, kraji – například na investiční projekt. I ony sice mohou požádat o úvěr banku či nebankovní společnost (stejně jako běžní lidé), ale schvalování bývá složité a hlavně trvá dlouho. 

Peníze by tak mohly dorazit pozdě, případně jich nemusí být dost (půjčku v miliardách je složité sehnat u jedné banky). A když je potřeba „schrastit“ miliony, ba miliardy, je větší pravděpodobnost, že se peníze v potřebném čase sejdou od investorů než od banky/nebankovky. Anebo že se investoři nechají přesvědčit na nižší úrok, než by nabídl komerční poskytovatel půjčky. A jak vybrat peníze na projekty od mnoha investorů v krátkém čase? Vydají se dluhopisy.

Výše napsané řádky jsou velmi zjednodušující – ale tu základní podstatu dluhopisů vystihují. Firma (korporace) nebo stát či kraj/obec, které cenný papír v podobě dluhopisu vydají, přijmou peníze od investora ve formě jakési půjčky. Použijí je (v lepším případě) na plánovaný účel, a investorovi vyplácejí dohodnutý úrok v podobě kuponu. Po vypršení splatnosti dluhopisu se peníze vrátí zpět na účet investora. 

Zhodnocení (úroky, kupon) se někdy vyplácí až s vypršením splatnosti dluhopisu, někdy se nedohodnou vůbec – vše záleží na uzavřené smlouvě. Stejně jako se uzavírá smlouva o půjčce, musí se uzavřít i smlouva o dluhopisu, plus formální záznam o předání dluhopisu. Pro označení tohoto cenného papíru se někdy používají i slova „obligace“ nebo „bond“. Obě však znamenají „dluhopis“.


Slovníček základních pojmů spojených s dluhopisy

Než budete pokračovat ve čtení, možná se vám bude hodit malý slovníček nejčastěji používaných pojmů spojených s dluhopisy. Najdete v něm vše, co potřebujete, abyste mohli textu správně porozumět. Zabloudíme i do pojmů spojených s půjčováním (s dluhy), a ty najdete v našem Slovníku.

  • dluhopis – cenný papír, který si investor koupí (poskytne tím peníze emitentu daného dluhopisu). Dluhopis zakládá právo na vrácení takto poskytnutých financí, plus úrok (je-li dohodnut). Výplata investorovi proběhne najednou, nebo postupně k určitému datu. V podstatě půjčka naruby. Všechny náležitosti dluhopisu jsou uvedeny v § 6 zákona o dluhopisech
  • na řad – v podstatě na prodej, obchodovatelný. Listinný dluhopis, který není zaknihovaný nebo imobilizovaný, je vždy cenným papírem na řad. Každý nabyvatel se uvede v rubopisu (na zadní straně) listinného dluhopisu. Emitent pak splácí poslednímu majiteli v řadě. Nepostradatelnou součástí převodu dluhopisu na řad je ještě smlouva a předání tak, jak je požaduje občanský zákoník v § 1103
  • na jméno, na doručitele – další dvě formy cenného papíru, ale u listinných dluhopisů jsou obě formy vyloučeny – používají se u jiných cenných papírů
  • imobilizovaný dluhopis – v podstatě listinný dluhopis, který byl ale předán do hromadné úschovy a dále vystupuje v zaknihované podobě (podrobnosti níže v členění dluhopisů)
  • obligace – význam je stejný jako v případě slova dluhopis
  • bond – opět dluhopis
  • jistina – částka, která je uvedena v samotném dluhopisu, tzv. jmenovitá (nominální) hodnota. Vedle dluhopisu se uvádí také ve smlouvě o úpisu dluhopisu, v emisních podmínkách, případně ještě v objednávce dluhopisů. Jistina vždy misí být uvedena alespoň na třech místech (ve třech dokumentech). Kupon neboli úročení (zhodnocení) není součástí jistiny 
  • kupon – zhodnocení, resp. úročení dluhopisu. Je příjmem z pohledu investora. Z pohledu emitenta je o úhradu investorovi za to, že mu svěřil své peníze. Podobě, jako to známe ze světa půjček
  • emise dluhopisu – vydání dluhopisů v naplánovaném množství a v předem připravených nominálních hodnotách (jistinách). Každá emise musí mít svůj vlastní prospekt.
  • emitent – ten, kdo dluhopisy vydává (a přijímá jejich prodejem emitovaných dluhopisů jakoby ve formě půjčky)
  • durace dluhopisu – délka splatnosti – jak dlouho bude mít emitent peníze k využití, ke kterému datu je musí vrátit zpět
  • prospekt – informace o emisních podmínkách. V prospektu musejí být uvedeny všechny zákonem požadované informace – konkrétně se jim věnuje § 9 zákona o dluhopisech
  • hypoteční zástavní list – jedna z forem dluhopisu – zde jde o bankovní dluhopis zajištěný zástavou nemovitosti – banka využívá peníze získané prodejem takového dluhopisu na profinancování hypoték (spotřebitelských i podnikatelských)
  • junk bonds – prašivé dluhopisy – toxické dluhopisy – či high yield dluhopisy - typicky korporátní dluhopisy slibující vysoké výnosy (kupony, úročení). Jenže je vydávají firmy s nízkým ratingem (špatná ekonomická situace) a s vysoce rizikovým obchodním modelem, start-upy nebo rozvíjející se země. Riziko ztráty celé investice je zde obrovské. Někdy však může firmě/státu obchodní záměr vyjít – a investor pak opravdu vydělá
  • portfolio – rozložení investic do dluhopisů (a nejen do nich), paleta aktivních investic
  • diverzifikace – rozložení, pestrost. Portfolio se doporučuje mít co nejpestřejší – raději nižší částky ve více dluhopisech více emitentů, než vsadit vše na jednu/dvě karty
  • bankrot (insolvence) emitenta – jednoduše nedostatek peněz pokud emitenta potká insolvence, znamená to, že nemá peníze, kterými by splácel kupony a/nebo s koncem splatnosti dluhopisu vrátil investorům peníze, zkrátka úpadek
  • návratnost investice – jde o pravděpodobnost úspěchu – s jakou pravděpodobností budou vypláceny kupony a s jakou pravděpodobností se investor opět setká s penězi, které do dluhopisu vložil (za něž dluhopis koupil)
  • likvidita – rychlost, s jakou lze přeměnit dluhopis zpět na hotové peníze. Některé se dají prodat, jiné si můžete nechat předčasně vyplatit zpátky (tzv. předčasné splacení). Zde pozor, jestli je předčasné splacení spojeno s nějakým poplatkem, či nikoliv. Například Dluhopisy Republiky nabízejí předčasné splacení bez jakékoli finanční penalizace
  • primární trh s dluhopisy – prodej dluhopisů emitentem přímo investorovi a následné vyplácení kuponu, zpětný odkup dluhopisu v den jeho splatnosti – zkrátka vztah mezi emitentem a investorem
  • sekundární trh s dluhopisy – obchodování s dluhopisy mezi investory navzájem
  • dealer (distributor) dluhopisů – jde o prostředníky, zprostředkovatele, kteří spojují zájemce o dluhopisy s jejich emitenty nebo prodávajícími investory. Realizují obchodování s těmito cennými papíry
  • jmenovaný distributor dluhopisů – některé dluhopisy se dají koupit pouze u některých obchodníků s cennými papíry. Například Spořicí státní dluhopisy koupíte jen u České spořitelny nebo ČSOB
  • institucionální trh s dluhopisy – je tvořen velkými investory, tedy penzijními či dluhopisovými fondy, bankami a dalšími finančními institucemi, které nakupují velké objemy dluhopisů
  • podílový fond – zastřešující název pro fondy, které investují peníze od jednotlivých investorů. Podílové fondy spravuje investiční společnost, investuje na finančních trzích – vždy dle předem určené strategie. Typickým zástupcem je akciový fond, dluhopisový fond, smíšený fond, komoditní fond, nemovitostní fond, či třeba devizový fond. Do podílového fondu se investuje nákupem podílových listů – a fond pak v čase mění hodnotu podílového listu. Když se mu daří, zvyšuje ji, když se mu nedaří, může hodnota i klesat. Investice bývá spojena s poplatky, někdy i výraznými. Zákonem omezeny jsou například poplatky u fondů doplňkového penzijního spoření
  • dluhopisový fond – jeden z druhů podílového fondu, v tomto případě investující do dluhopisů. Fond vybírá od drobných investorů peníze – a obchoduje za ně dluhopisy. S investory podělí o výnos na pořízených dluhopisech – ale samozřejmě na ně přehodí i případnou ztrátu. Jde o nejjednodušší způsob, jak své peníze investovat právě do dluhopisů. Fondy se vyznačují obrovskou diverzifikací (i když ne všechny, například povinné konzervativní fondy penzijního spoření moc příležitostí k diverzifikaci nemají). Typicky se dá do dluhopisových fondů investovat skrze banky (např. ČS korporátní dluhopisový, či KB dluhopisový), vhodné jsou k dlouhodobé investici, aby se investorovi vrátily uhrazené poplatky
  • ETF fond – fond, kterů může být zaměřen i na dluhopisy. Ale na rozdíl od fondu dluhopisového je spravován pasivně (algoritmem, indexem). Díky tomu je investování v něm zpoplatněno mnohem méně – a hodí se tak i ke krátkodobější investici
  • ESG investice - Environmental, social and corporate governance, Evropskou unií sestavený soubor kriterií pro společensky a environmentálně odpovědné investice. V současnosti velmi populární investice a obory činnosti, např. ETF fondy zaměřené na ESG v posledních letech významně rostou.

 

Čím se liší dluhopis od akcie?

Pokud si koupíte akcii, stanete se majiteli části firmy (společnosti), jejíž akcii jste pořídili. Významnější podíl na majetku firmy už pak zakládá možnost ovlivnit její činnost, hospodaření (valná hromada akcionářů). Vlastnictvím akcie se zkrátka stáváte součástí firmy (i když tohle je trošku nadnesené – zejména u velkých firem, kde jsou statisíce až miliony akcionářů). 

Vaše peníze, za něž akcii koupíte, firma využije jakkoliv. Může z akcií vyplácet dividendy, ale nemusí. Zhodnocení se realizuje skrze růst ceny akcie na trhu (stejně tak i případná ztráta). Někteří zaměstnavatelé využívají své akcie jako zaměstnanecký benefit – zvyšují tím motivaci k dobře odváděné práci.

Dluhopis nezakládá žádný podíl na vlastnictví majetku jeho emitenta (vydavatele – firmy, státu apod.). Pouze mu půjčíte peníze. A on se zaváže je přijmout, použít je pro stanovený účel, vám z nich vyplácet kupon (úrok, zhodnocení), plus vám peníze v dohodnutý čas poslat zpátky. 

Velkou výhodou dluhopisu je, že v případě krachu – konkurzu jeho vydavatele se závazky z dluhopisů vyplácejí přednostně před akciemi (ale jen v případě, že nejde o tzv. podřízený dluhopis – viz dále v textu). Na druhou stranu může mít dluhopis o dost nižší likviditu než akcie. Co je likvidita? Zjednodušeně rychlost, s jakou přeměníte dluhopis zpátky na peníze.


Jak jsou dluhopisy zakotveny v českém právním řádu?

V českých podmínkách upravuje dluhopisy zákon z roku 2004. Věnuje se zejména jejich vydání, splácení, dohledu nad vydavateli dluhopisů a nad obchodníky s nimi, plus dalším pravidlům s dluhopisy spojeným. Ve sbírce zákonů jej najdeme pod označením zákon č. 190/2004 Sb. o dluhopisech.

Zákon o dluhopisech říká, že: „Dluhopis je zastupitelný cenný papír, vydaný podle českého práva, s nímž je spojeno právo na splacení určité dlužné částky jeho emitentem a popřípadě i další práva plynoucí ze zákona nebo z emisních podmínek dluhopisu (dále jen „emisní podmínky“). Listinný dluhopis je cenným papírem na řad.“


Jak na dluhopisy dohlíží ČNB?

Možná teď budete trochu zklamáni, ale role ČNB v oblasti kontroly trhu s dluhopisy je velmi malá. Každý, kdo vydává dluhopisy pro méně než 150 investorů, nebo emisi do objemu 1 mil. EUR (či jejich ekvivalentu v Kč), je z dohledu ČNB vysvobozen. Jinými slovy centrální banka nekontroluje ani prospekt tohoto cenného papíru. 

U vyšších emisí už kontrola prospektu probíhá. Co je vlastně prospekt a jaké jsou jeho náležitosti? Jde v podstatě o průvodní informační dokument (emisní podmínky), který shrnuje vlastnosti dané emise dluhopisu. Ale zase pozor, ČNB nehodnotí rizikovost dluhopisu – jen zkoumá, zda je prospekt správně vytvořen a obsahuje všechny povinné prvky (náležitosti).

Jak zmiňuje sama ČNB ve svém desateru pro investory do dluhopisů: „Informace, že ČNB schválila emisi dluhopisů, znamená pouze to, že ČNB ověřila, zda prospekt příslušné dluhopisové emise splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti.“ A zde je k prostudování celé Desatero pro drobné investory do podnikových dluhopisů vydané ČNB. Doporučujeme číst podrobně a raději dvakrát než jednou.

Dohledu ČNB podléhají obchodníci s cennými papíry, kteří prodávají mimo jiné i dluhopisy. Jsou povinni sestavovat investiční profil každého investora, proto se konzervativní zájemce o dluhopisy nemusí bát, že mu budou prodány vysoce rizikové obligace.

 

Rizika investic do dluhopisů aneb které jsou ty nejbezpečnější?

Riziko investice do dluhopisů je v podstatě jedno jediné: že přijdete buď o celou investici, nebo o její část. Jisté riziko v sobě nesou všechny dluhopisy – jde totiž o investici, která není nikde pojištěna. A přestože dluhopisy vydávány národními vládami patří k těm nejjistějším (nejkonzervativnějším), zcela bez rizika také nejsou. Stačí si vzpomenout třeba na Řecko před několika lety.


K méně rizikovým můžeme zařadit ještě i dluhopisy bankovní, nejlépe zajištěné nemovitostí – například hypoteční zástavní listy vydávané bankami na to, aby si zajistily dost peněz pro poskytnutí hypoték. Zajištěné dluhopisy, zákonem nazývané „kryté dluhopisy“ jsou totiž primárně uspokojovány z výtěžku zpeněženého zajištění (pozemek, budova nebo movitý majetek, kterým se ručilo). 

Nejvíce rizikové jsou dluhopisy neznámých firem vydané formou „dluhopisu podřízeného“. V případě úpadku vydavatele se totiž budou podřízené vklady a dluhopisy uspokojovat až úplně naposledy – po běžných dluhopisech, po akciích a dalších závazcích emitenta v insolvenci.

Dluhopisy ostatních emitentů jsou, co se rizikovosti týká, někde mezi státními (bankovními) a těmi podřízenými od neznámých společností, z rozvojových zemí. Vždy musíte mít na mysli fakt, že jsou na trhu emitenti, kteří by půjčku v bance (na své podnikání) nikdy nezískali. Proto jdou cestou dluhopisů, která je rychlejší a hlavně pro ně snazší. Jak to tady dopadne s penězi investorů, je vždycky těžké odhadnout…

Čím je tvořen výnos z dluhopisů?

Vzhledem k tomu, že dluhopis je vlastně půjčka (firmě, státu, …), tak je nasnadě, že výnos dluhopisu je tvořen úrokem, či poplatkem za půjčené peníze. Peníze dodá firmě/státu investor a oni jej za tuto laskavost (a důvěru) odmění kuponem - úročením. Coby investoři se staneme poskytovatelem půjčky, i když v tomto případě jde o dost nadnesené tvrzení.

Některé dluhopisy ale úročeny nejsou a jejich zhodnocení je postaveno na principu levnějšího nákupu a dražšího prodeje, tzv. „diskontované dluhopisy“. Detaily najdete v podkapitolce „Dluhopisy podle způsobu jejich zhodnocení (úročení)“.


Jaká je likvidita dluhopisu?

Likvidita neboli rychlost směny dluhopisu zpět na hotové peníze, je u dluhopisu vždycky dána:

  • jak jeho splatností
  • možností jej předčasně vrátit (splatit), 
  • případně ho na trhu prodat, převést na jiného majitele. Převod je možný jen u listinných dluhopisů, které investor fyzicky vlastní, a proces převodu je popsán v občanském zákoníku (viz výše slovníček pojmů – heslo „na řad“).

Například u dluhopisu s pětiletou splatností, který pořídíte v den (měsíc) jeho emise, bude jeho základní likvidita pět let. Pokud ale dluhopis pořídíte až rok po té, co je na trhu, bude likvidita čtyři roky. Splatnost se vždy vztahuje ke konkrétnímu datu v kalendáři, nikdy na časový úsek od zakoupení dluhopisu.

Jestliže je dluhopis listinný (fyzicky jej držíte v ruce), můžete ho kdykoliv prodat. Někteří emitenti nabízejí i předčasný zpětný odkup dluhopisu, a to buď zdarma, nebo za předem dohodnutý poplatek – podobně jako u předčasného splacení půjčky/hypotéky. Jen tady poputují peníze k dlužníkovi, ne k věřiteli.

 

Seriál pokračuje dalšími dvěma díly, které najdete zde:

Díl druhý: Kde a jak investovat do dluhopisů? A do kterých vlastně?

Díl třetí: Jak se vyznat v druzích dluhopisů? A přídavek: dluhopisy vs. P2P půjčky

 

Zdroje: Zákon o dluhopisech / Wikipedia / MFČR.cz /

author

Autor článku:

Lenka Rutteová

Vystudovala Ekonomicko správní fakultu Univerzity Pardubice a doktorské studium na Ekonomické fakultě VŠB-TU v Ostravě. Více