Výpůjčka, zápůjčka, půjčka, úvěr a výprosa – v čem se liší tyto režimy půjčování?

Lenka Rutteová     Publikováno 18.01.2022  Analýza | Půjčky

Výpůjčka, zápůjčka, půjčka, úvěr a výprosa – v čem se liší tyto režimy půjčování?

Všech pět v nadpisu zmíněných pojmů označuje půjčení věci či peněz, aneb (dikcí občanského zákoníku) „přenechání věci k užití jinému“. Každý z těchto režimů má trochu jiná pravidla fungování, a liší se i v právech a povinnostech obou smluvních stran, či v možnosti účtovat za půjčení nějakou odměnu. Na konkrétní detaily a rozdíly se hned podíváme.

 

Nájem, pacht a licence nejsou předmětem tohoto textu

Hned na úvod si řekněme, že do kategorie přenechání věci k užití jinému patří ještě i nájem, pacht a licence. Těmito pojmy se ale zabývat nebudeme. Prostor ponecháme jen v názvu uvedeným slovům: výpůjčka, zápůjčka, půjčka, úvěr a výprosa, plus pár slov k úvěru spotřebitelskému.

Až na jedno (výprosa) jsou totiž tato slova často používána, ale také se často pletou. Víte, jak se liší zápůjčka od výpůjčky a půjčka od úvěru? Případně co vůbec je výprosa? Po přečtení tohoto článku už budete mít mnohem jasněji.


Veškerá pravidla jsou dána Občanským zákoníkem, což je zákon č. 89/2012 Sb. Pohybujeme se v části čtvrté, konkrétně ve druhém dílu hlavy druhé. Každému z pojmů je zde věnován jeden samostatný oddíl skládající se z několika paragrafů.

 

Výprosa

Začněme výprosou. Její podstatou je přenechání věci k užívání jinou osobou, ale zdarma, bezúplatně, na předem nedefinovanou dobu a také bez omezení účelu využití této věci. Může se jednat o věc drobnou, nebo i o nemovitost, případně její část. Výprosou se řeší většina rodinných a sousedských výpomocí. Například i průjezd vedoucí skrze pozemek souseda, jehož užívání, pokud ho potřebujete, si můžete „vyprosit“.

Ve výprose fungují dvě strany vztahu, občanský zákoník je pojmenoval půjčitel a výprosník. Pro výprosu platí dle § 2189 – 2192 následující pravidla:

  • půjčitel může vyžadovat vrácení přenechané věci naprosto kdykoliv,
  • výprosník ale nesmí věc vrátit v době, kdy by tím způsobil půjčiteli obtíže, ledaže s tím půjčitel souhlasil,
  • pokud byla věc poškozena, náhrada škody náleží půjčiteli jen tehdy, když prokáže, že ji výprosník využíval nepřiměřeným způsobem. Toto neplatí při ztrátě věci, tu musí výprosník nahradit vždy,
  • jestliže výprosník půjčil danou věc ještě někomu dalšímu (bez souhlasu majitele), opět se škoda hradí pouze v případě, že výprosník neprokáže, že by k poškození věci došlo i jinak (i kdyby ji nepůjčil třetí osobě, a přitom využíval přiměřeně),
  • pokud výprosník najde věc, kterou ztratil a kterou majiteli již nahradil, nesmí si ji nechat. Je povinen ji vrátit a od majitele si vyžádat zpět náhradu škody, kterou majiteli předtím zaplatil.

Výpůjčka

Výpůjčka je také bezúplatná, podobně jako výprosa. Ale na rozdíl od ní má výpůjčka předem omezený čas trvání. Navíc zákon předpokládá, že půjčitel (ten, kdo půjčuje druhému) a vypůjčitel (ten, kdo si od druhého vypůjčuje) se spolu dohodnou na způsobu užívání vypůjčené věci. A když ne, musí vypůjčitel s věcí nakládat způsobem přiměřeným její povaze. 

Občanský zákoník se výpůjčce věnuje v § 2193 až 2200 a definuje ji následovně: „Smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.“ Vypůjčitel přitom nesmí půjčit tuto věc komukoliv jinému, aniž by s tím souhlasil majitel věci. I toto je od výprosy odlišné.

Na chvilku se zastavme u slova „nezuživatelná“. Co to znamená? Nezuživatelná věc se používáním nespotřebovává. Typicky je to automobil, sekačka, lešeňové trubky, palety, notebook, domácí spotřebiče apod., zkrátka věci, které se používáním sice opotřebují, ale nemizí. Co naopak používáním mizí, jsou peníze, otop, potraviny atd. A proč se touto definicí zabýváme? Protože právě ve zuživatelnosti věci tkví jeden z rozdílů mezi výpůjčkou a zápůjčkou, viz níže.

Někdy se u výpůjčky doba trvání nesjedná. Pokud chybí, musí vypůjčitel věc použít bezodkladně, aby ji mohl co nejdříve vrátit. Jestliže byla doba sjednána, může vypůjčitel vrátit věc dřív, ale pouze tehdy, když s tím půjčitel souhlasí (např. nebude mít s předčasným vrácením věci žádné komplikace). 

S výpůjčkou se pojí ještě následující práva a povinnosti:

  • vypůjčená věc musí být ve stavu způsobilém k užívání. Jinak musí půjčitel uhradit škodu, kterou vypůjčiteli způsobila zatajená vada vypůjčené věci
  • o používání věci musí být vypůjčitel poučen – tedy pokud nezjistí, že vypůjčitel si s věcí dokáže poradit i bez poučení. Jestliže se na poučení „vykašle“, je povinen vypůjčiteli uhradit škodu způsobenou jeho neznalostí ohledně používání vypůjčené věci
  • předčasné vrácení věci si půjčitel nemůže vymáhat. Věc smí být vypůjčitelem používána tak dlouho, jak bylo ujednáno – až na dvě výjimky popsané v následujících bodech
  • první výjimka: pokud ale půjčitel zjistil, že je věc používána nesprávně, nepřiměřeně, v rozporu se smlouvou, má nárok na vymáhání předčasného vrácení své věci
  • druhá výjimka: jestliže půjčitel najednou potřebuje svou věc neodkladně zpátky a jestliže ve smlouvě o výpůjčce byla sjednána možnost požádat o vrácení věci v případě její nutné potřeby, může se vypůjčitel domáhat předčasného vrácení
  • výpůjčka je bezplatná, ale vypůjčitel musí sám platit případné náklady spojené s užíváním věci, kterou si vypůjčil – například pohonné hmoty. Ale jestliže věc potřebuje mimořádný náklad, typicky na servis (z důvodu běžného opotřebení), hradí jej majitel věci – buď hned, nebo po jejím vrácení
  • požadavek na náhradu mimořádných nákladů ale musí vypůjčitel vznést „do tří měsíců od vrácení věci, jinak je soud nepřizná“.

Zápůjčka

Zápůjčka vzniká tehdy, když „zapůjčitel přenechá vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti, a po čase vrátil věc stejného druhu“. V zákoně přitom není definováno, zda za zápůjčku má či nemá být účtována úplata – tohle je ponecháno na rozhodnutí obou stran smlouvy o zápůjčce. Občanský zákoník věnuje zápůjčce § 2390 až 2394. Smluvními stranami tu jsou zapůjčitel a vydlužitel, na které straně smlouvy je který z nich, je z pojmů patrné na první pohled.

Zastupitelná věc je ta, kterou používáním spotřebujeme (např. surovina) nebo odevzdáme (peníze), a pro vrácení tedy musíme obstarat věc novou, ale stejného typu. Pokud se vrací věc stejného druhu (ne peníze), nezáleží na tom, zda její cena mezitím stoupla nebo klesla – důležité je, že se vrací stejná užitná hodnota. 

  • zákon však povoluje sjednat jakousi cenu za výpůjčku v podobě navýšení vraceného množství zapůjčené věci (obdoba úroků u peněz)
  • úrokům je dle zákona rovno i vrácení věci ve vyšší jakosti
  • u zápůjčky se stanovuje i datum vrácení zapůjčené věci. Ovšem chybí-li, bude splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Výpovědní doba je zákonem stanovena na 6 týdnů
  • pokud nejsou úroky ujednány, může vydlužitel zápůjčku splatit kdykoliv, i bez výpovědi. Zde souhlas zapůjčitele s vrácením vyžadován není

Vzhledem k tomu, že peníze jsou na světě různé a jejich síla (užitná hodnota) se navíc v čase vyvíjí, má zápůjčka peněz navíc ještě tuto speciální úpravu (která se zápůjčky věci netýká):

  • k peněžité zápůjčce a zápůjčce cenných papírů lze ujednat úroky 
  • zápůjčka se vždy vrací v měně místa plnění. A pokud je to jiná měna, než byla zapůjčena, musí vydlužitel vrátit stejnou hodnotu, kterou si zapůjčil
  • jakmile se zápůjčka vrací ve splátkách a vydlužitel je v prodlení alespoň se třemi splátkami, nebo s jednou splátkou, ale po dobu delší než tři měsíce, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splacení celého dluhu i s úroky. Toto ujednání se sice může týkat i věcné zápůjčky, ale častěji se samozřejmě využije u peněz.

Ještě chvilku zůstaňme u peněžité zápůjčky. Poskytnout ji může zejména ten, kdo se půjčováním peněz neživí, jinými slovy kdo v tomto oboru nepodniká. Proto se se smlouvou o zápůjčce peněz nejčastěji setkáme v rodině, kdy jeden člen rodiny půjčí druhému. Ale uzavřít se může i mezi přáteli, známými, spolupracovníky apod. 

Používanou je peněžitá zápůjčka v oblasti některých P2P půjček. Avšak jen u těch, kde lidé půjčují opravdu na vlastní pěst, P2P platformu využívají pouze jako inzertní prostředí – typicky Bankerat.cz. Tady se proto nejedná o spotřebitelský úvěr, ale čistě o peněžitou zápůjčku, s rovnocenným vztahem mezi zapůjčitelem a vydlužitelem. Jinými slovy, rozhodnutí o zápůjčce je čistě na zapůjčiteli, půjčuje konkrétní osobě, o níž také může získat veškeré osobní informace, včetně náhledu do registrů, pokud o něj stojí. A když vydlužitel nesplácí, je vymáhání čistě na bedrech zapůjčitele. 

Tím se Bankerat.cz liší třeba od Zonky.cz nebo od ŽlutýMeloun.cz, kde se vymáhání ujímá sama P2P platforma, neboť ona prostřednictvím peněz od investorů poskytla spotřebitelský úvěr (o něm o kousek níže).

 

Půjčka 

Slovo půjčka je především lidově používaným názvem, kterým rádi označujeme jak výpůjčku, tak zápůjčku, výprosu, ale samozřejmě i úvěr. Dost zaužívaným pojmem je „půjčka peněz“, setkáme se s ním i ve formální komunikaci a dokumentech. Ovšem termín „půjčka“ nemá v občanském zákoníku žádné formální ukotvení.

Ale pozor, v právním řádu ČR toto slovo najdeme, i když jen ve specializovaných předpisech. Ty se většinou týkají veřejné sféry. Například „bezúročná půjčka na bytovou výstavbu“ (nařízení vlády č. 148/1997 Sb.). Pojem půjčka ale vždy chápejme jako zastřešující označení, které však ve smlouvě musí být správně vysvětleno, popsáno.

 

Úvěr

Slovem úvěr se označuje druh půjčky peněz, na němž se cíleně a pravidelně vydělává. Vyhrazeno je mu v Občanském zákoníku (možná překvapivě) jen několik málo paragrafů s krátkým textem. Konkrétně § 2395 až 2400. Strany vztahu jsou tu pojmenovány jako úvěrující (poskytovatel peněz) a úvěrovaný (příjemce, dlužník).

Od zápůjčky se liší především tím, úvěr je jen peněžní, navíc že úroky jsou automatickou součástí úvěru. U zápůjčky je uvedeno, že úroky lze sjednat, kdežto u úvěru se s nimi už rovnou počítá. Zápůjčka se může týkat i jiné věci, než jsou peníze. 

Navíc se zápůjčka vrací v měně místa, kde předávka probíhá, kdežto úvěr i s úroky se musejí vrátit ve měně, ve které byly poskytnuty. Najdeme tu i jiné povinnosti obou stran vztahu a další odlišnosti od zápůjčky:

  • jakmile je smlouva o úvěru podepsána, má úvěrovaný nárok získat peníze od úvěrujícího, a to v té lhůtě, na které se ve smlouvě dohodli, nebo později, ale bez zbytečného odkladu. Poskytnutí peněz je tu soudně vymahatelné
  • úvěrující může určit účel, ke kterému budou peníze použity. Výše půjčky pak může být dána náklady spojenými s dohodnutým účelem. A pokud úvěrovaný účel využití peněz poruší, úvěrující může od smlouvy ihned odstoupit. Může dokonce požadovat vrácení celé půjčky, včetně úroků. K vrácení musí dojít bez zbytečného odkladu
  • Dlužník (úvěrovaný) je povinen vrátit peníze v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Využít se smí i předčasného splacení, na které má úvěrovaný nárok naprosto kdykoliv. Úroky pak hradí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněz. (Pozor, poplatky zakázané nejsou).

A to je vlastně vše, úvěr jako takový žádnou rozsáhlou úpravu nemá. Jedná se (většinou) o dohodu mezi dvěma stejně silnými stranami, nejčastěji mezi dvěma podniky či podnikateli, kdy jeden půjčuje druhému peníze za účelem výdělku na této službě. Obecně je označujeme jako úvěry podnikatelské. Na českém trhu jsou podnikatelské půjčky nabízeny v této struktuře

 

Spotřebitelský úvěr

Z ustanovení o úvěru se odvíjí tzv. úvěr spotřebitelský, kterým jsou peníze půjčovány fyzickým osobám a do domácností, za účelem uspokojení osobních potřeb. Spotřebitelská půjčka je celkem podrobně upravena zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Spadá proto do kategorie „úvěr“, ale se speciální právní úpravou.

Spotřebitelský úvěr smí poskytnout jen k tomu licencovaná právnická osoba. Každá půjčka, kterou taková osoba poskytne spotřebiteli, je automaticky spotřebitelským úvěrem, ať už je ve smlouvě napsáno cokoliv či je nazvána jakkoliv, třeba „smlouva o zápůjčce“(s takto formulovanou smlouvou se potkáte například u Cool credit půjčky, ale jedná se i v tomto případě o úvěr spotřebitelský).


Závěrem

Pojmy výprosa, výpůjčka, zápůjčka a úvěr jsou speciální termíny pro půjčování věcí a peněz. Upravuje je Občanský zákoník ve druhém dílu čtvrté části. Každý z těchto druhů půjčky má jiné podmínky poskytnutí, vrácení, platby za půjčení, případně náhrady vzniklé škody. Některé z nich jsou pak podrobněji upraveny speciálními zákony.

Zdroje: Občanský zákoník

author

Autor článku:

Lenka Rutteová

Vystudovala Ekonomicko správní fakultu Univerzity Pardubice a doktorské studium na Ekonomické fakultě VŠB-TU v Ostravě. Více